Věděli jste, že právě první rok hraje tu nejdůležitější roli pro budoucí vývoj miminka? 

Psychomotorický vývoj sice probíhá přirozeně, ale existuje řada vnějších faktorů, které jej mohou ovlivnit, ať už příznivě, nebo negativně. Pojďme se podívat na základní desatero pro správný rozvoj miminka.

1. Nespěchějte na miminko

Každé dítě je jiné a každé má své vlastní tempo. Možná, že se také těšíte na první úsměvy, na to, až bude dítě sedět, až udělá první krůčky. Důležité je ale vědět, že rozvoj dítěte není žádná soutěž a že mnohem důležitější než rychlost naučených dovedností, je jejich posloupnost a kvalita. A někdy může být naše snaha předbíhat vývoj a urychlit jej spíše na škodu než k užitku. 

2.Nepřehlcujte miminko novými vjemy

Dnešní doba je bohatá na množství pomůcek a hraček. Přeplněné pokojíčky a spousta interaktivních, blikajících a melodických hraček může dítě velmi lehce a rychle přestimulovat, což se projevuje podrážděností nebo také neschopností usnout. Zvolte raději jednoduché hračky, jako jsou míčky, kontrastní kartičky, černobílé hračky. Hrajte si s prstíky, dlaněmi a chodidly. Zkoumejte vodu, písek a nejrůznější povrchy a textury, šplouchejte, bubnujte, dupejte, kopejte, zpívejte ukolébavky a houpejte děťátko v náručí. Zkrátka objevujte společně svět z pohledu, který je vašemu děťátku nejbližší. 

3. Nepodporujte záklon hlavičky

Ať už děťátko leží na bříšku, na zádech nebo na boku, jeho pohled by neměl vést k záklonu hlavičky. Pokud nad dítětem ležícím na zádech visí kolotoč nebo hrazdička s hračkami, ujistěte se, že pohled dítěte směřuje dolů k hrudníku. Hrazdičku nebo kolotoč zavěste spíše nad pupík miminka. Stejně tak, když dítě leží na bříšku, pokládejte hračky nebo kontrastní kartičky na podložku do zorného pole dítěte tak, abyste nepodporovali záklon a dítě se mohlo přirozeně opřít o podložku s hlavičkou v prodloužení. 

Proč je polohování pro miminko důležité?  Díky polohování snižujeme riziko ploché hlavičky a také upřednostňování jedné strany. Dítě vidí svět z jiné perspektivy a při polohování protahuje a posiluje svaly na těle. Pokud manipulace a nošení děťátka není pouze jednostranná, předcházíme tak asymetrii těla. 

Pokud děťátko pokládáme do sedu nebo stavíme na nohy dříve než je na to fyziologicky připravené, můžeme nepříznivě ovlivnit jeho budoucí vývoj a způsobit tak různé odchylky v pohybovém aparátu, které se později projeví například ve vadném držení těla. Dítě zatíná svaly, které by ještě aktivovány být neměly a tím dochází k vytvoření nesprávných návyků. Těžká hlavička tlačí na páteř a zatěžuje trupové svalstvo, což může ovlivňovat dýchání a dráždit nervovou soustavu. Na rovný sed je dítě připravené až ve chvíli, kdy se posadí samo, ovšem za předpokladu, že nepřeskočí žádný důležitý vývojový milník, jakým je lezení po čtyřech nebo zvládnutí sedu šikmého. 

Prvním krokem k úspěšné chůzi je schopnost postavit se na nohy a obcházení kolem nábytku. Možná už v této chvíli máte chuť podat dítěti ruce a pomoci mu, aby mohlo prozkoumat prostor i za hranicemi sedačky. Pokud to není nutné, dítě k nácviku chůze s držením za ruce nad jeho hlavou nevedeme a necháme jej k tomu dospět svojí vlastní cestou. Dáme mu tak mnohem větší prostor k rozvoji rovnováhy a správnému držení těla.  Samozřejmě ve chvíli, kdy  tuto dovednost zvládne, můžeme mu ruce nabídnout. 

I u této aktivity dochází k předčasné vertikalizaci. Při odrazech od podlahy tlačí těžká hlavička na orgány a může přetěžovat krční i bederní páteř. Pokud přece jen hopsadlo pořídíte, používejte jej bezpečně a střídmě - nejlépe až v období, kdy dítě umí samo sedět, popřípadě stát. V tomto období už ale budou mnohem přínosnější houpavé pohyby v závěsné houpačce. 

Je jasné, že dítě bude v chodítku spokojené, protože se může rozběhnout na všechny světové strany. V chodítku ale dítě nezapojí svaly, které potřebují sílit, nenaučí se správné koordinaci a rovnováze, kterou k chůzi potřebuje. První krůčky pak pro něj budou mnohem těžší. Stejně tak to platí i pro chodítka, která děti tlačí před sebou. Jakmile se do něj dítě opře, vychyluje své těžiště směrem dopředu. O to víc pak pro něj bude náročnější najít správné těžiště pro samostatné první krůčky. Raději podporujte chůzi po čtyřech, díky které se zpevňuje spousta svalů potřebných pro přirozenou vertikalizaci. 

Neprovádějte aktivity s miminkem na příliš měkkém a nerovném povrchu nebo v hracích lehátkách. Ideální je rovná podložka s pevným základem, která děťátko izoluje od chladu podlahy a poskytne mu pohodlí při hře i odpočinku. Navíc máme jistotu, že dítě leží na rovném povrchu, kdy má v poloze na zádech krásně protaženou šíji.

Kojenecké oblečení by mělo být volné, ale ne až příliš. Pamatujte, že jakákoliv malá velikost oblečení omezuje přirozený pohyb děťátka.

I když je děťátko na světě teprve krátce, existuje mnoho aktivit, kterými můžeme stimulovat jeho smysly a společně si hrát. Hra slouží jako prevence asymetrie těla a ploché hlavičky, k tomu, abychom předešli upřednostňování jedné strany, nebo jednoduše podpořili jeho fyzickou aktivitu, aby prospívala pohybovému aparátu.

A právě z těchto klíčových principů vyrůstá první díl knihy Mámou hravě, ve které najdete hry a aktivity pro novorozence, kojence i batolata, které podporují psychomotorický rozvoj děťátka od narození do 18 měsíců.