Věděli jste, že právě první rok hraje tu nejdůležitější roli pro budoucí vývoj miminka? 

Psychomotorický vývoj probíhá přirozeně a je geneticky naprogramovaný. Existuje ale řada vnějších faktorů, které jej mohou ovlivnit, ať už příznivě, nebo negativně. Dle moderních poznatků neurověd je to právě zevní prostředí a přístup rodiče, které formují pohybové chování a dovednosti děťátka. Pojďme se tedy podívat na základní desatero pro správný vývoj miminka.

1. Nespěchějte na miminko

Každé dítě je jiné, každé se vyvíjí jinou cestou a každé má své vlastní tempo. Možná, že se také těšíte na první úsměvy, na to, až bude dítě sedět, až udělá první krůčky. Důležité je ale vědět, že není třeba kam spěchat. Vývoj děťátka není žádný závod a někdy může být naše snaha něco urychlit spíše na škodu než k užitku. Mnohem důležitější než rychlost naučených dovedností, je sledovat a podporovat jejich kvalitu, bohatost a rozmanitost pohybů a motivaci zkoumat svět. 

2.Nepřehlcujte miminko novými vjemy

Nedostatek pohybu a senzorických stimulů nepříznivě ovlivňuje vývoj miminka a platí to i naopak. Dnešní doba je bohatá na množství pomůcek a hraček. Přeplněné pokojíčky a spousta interaktivních, blikajících a melodických hraček může nervový systém děťátka velmi rychle zahltit. Miminko je pak podrážděné a nedaří se mu usnout. Zvolte raději jednoduché hračky, jako jsou míčky, kontrastní kartičky, černobílé hračky. Hrajte si s prstíky, dlaněmi a chodidly. Zkoumejte vodu, písek a nejrůznější povrchy a textury, šplouchejte, bubnujte, dupejte, kopejte, zpívejte ukolébavky a houpejte děťátko v náručí. Zkrátka objevujte společně svět z pohledu, který je vašemu děťátku nejbližší. 

3. Nepodporujte záklon hlavičky

Ať už děťátko leží na bříšku, na zádech nebo na boku, jeho pohled by neměl vést k záklonu hlavičky. Děťátko automaticky otáčí hlavičku za světlem, za zvukem a za děním, proto můžeme vždy zkontrolovat, kam děťátko pokládáme a kam má tendence se dívat. Pokud nad dítětem ležícím na zádech visí kolotoč nebo hrazdička s hračkami, ujistěte se, že pohled dítěte směřuje dolů k hrudníku. Hrazdičku nebo kolotoč zavěste spíše nad pupík miminka. Stejně tak, když dítě leží na bříšku, pokládejte hračky nebo kontrastní kartičky na podložku do zorného pole dítěte tak, abyste nepodporovali záklon a dítě se mohlo přirozeně opřít o podložku s hlavičkou v prodloužení. 

Proč je polohování pro miminko důležité?  Díky polohování snižujeme riziko ploché hlavičky, upřednostňování jedné strany a asymetrii těla. Dítě vidí svět z jiné perspektivy a při polohování protahuje a posiluje svaly na těle. Pokud je manipulace a nošení děťátka rozmanité a symetrické na obě strany, předcházíme tak asymetrii těla a možným odchylkám v psychomotorickém vývoji.

Pokud děťátko pokládáme do sedu nebo stavíme na nohy dříve než je na to fyziologicky připravené, můžeme nepříznivě ovlivnit jeho budoucí vývoj a způsobit tak různé odchylky v pohybovém aparátu, které se později projeví například ve vadném držení těla. Dítě zatíná svaly, které by ještě aktivovány být neměly a tím dochází k vytvoření nesprávných návyků. Těžká hlavička tlačí na páteř a zatěžuje trupové svalstvo, což může ovlivňovat dýchání a dráždit nervovou soustavu. Na rovný sed je dítě připravené až ve chvíli, kdy se posadí samo. 

Prvním krokem k úspěšné chůzi je schopnost postavit se na nohy a obcházet kolem nábytku. Možná už v této chvíli máte chuť podat dítěti ruce a pomoci mu, aby mohlo prozkoumat prostor i za hranicemi sedačky. Pokud to není nutné, dítě k nácviku chůze s pomocím našich rukou nevedeme a necháme jej k tomu dospět svojí vlastní cestou. Dáme mu tak mnohem větší prostor k rozvoji rovnováhy a správnému držení těla.  Samozřejmě ve chvíli, kdy  tuto dovednost zvládne, můžeme ruce nabídnout. 

I u této aktivity dochází k předčasné vertikalizaci. Při odrazech od podlahy tlačí těžká hlavička na orgány a může přetěžovat krční i bederní páteř. Pokud už děťátko sedí, budou pro něj mnohem přínosnější houpavé pohyby v závěsné houpačce, které mu pomohou rozvíjet rovnovážné ústrojí.

Je jasné, že dítě bude v chodítku spokojené, protože se může rozběhnout na všechny světové strany. V chodítku ale dítě nezapojí svaly, které potřebují sílit, nenaučí se správné koordinaci a rovnováze, kterou k chůzi potřebuje. První krůčky pak pro něj budou mnohem těžší. Stejně tak to platí i pro chodítka, která děti tlačí před sebou. Jakmile se do něj dítě opře, vychyluje své těžiště směrem dopředu. O to víc pak pro něj bude náročnější najít správné těžiště pro samostatné první krůčky. Raději podporujte chůzi po čtyřech, díky které se zpevňuje spousta svalů potřebných pro přirozenou vertikalizaci. 

Neprovádějte aktivity s miminkem na příliš měkkém a nerovném povrchu nebo v hracích lehátkách. Ideální je rovná podložka s pevným základem, která děťátko izoluje od chladu podlahy a poskytne mu pohodlí při hře i odpočinku. Navíc máme jistotu, že dítě leží na rovném povrchu, kdy má v poloze na zádech krásně protaženou šíji. Nejlepší podložkou pro miminko při polohování na bříšku je také maminka. Děti, které už krásně zvládají polohu na bříšku nebo pomalu začínají lézt, zase ocení koberec nebo pěnovou podložku. Příliš kluzká podlaha blokuje přirozený pohyb děťátka. V tomto období je důležitá také variabilita povrchů ke zkoumání a dostatek příležitostí ke spontánnímu pohybu. 

Kojenecké oblečení by mělo být volné a příjemné. Pamatujte, že jakákoliv malá nebo těsná velikost oblečení, popřípadě i příliš stažená plena omezuje přirozený pohyb děťátka. 

I když je děťátko na světě teprve krátce, existuje mnoho aktivit, kterými můžeme stimulovat jeho smysly a společně si hrát. Hra slouží jako prevence asymetrie těla a ploché hlavičky, k tomu, abychom předešli upřednostňování jedné strany, nebo jednoduše podpořili jeho fyzickou aktivitu, aby prospívala pohybovému aparátu.

A právě z těchto klíčových principů vyrůstá první díl knihy Mámou hravě, ve které najdete hry a aktivity pro novorozence, kojence i batolata, které podporují psychomotorický rozvoj děťátka od narození do 18 měsíců.